Jdi na obsah Jdi na menu
 


Německý špic vlčí

Původ: Špicové patří k nejstarším formám domácího psa, podobní psi existovali již několik set let před naším letopočtem, jak o tom svědčí četná vyobrazení z antických dob. Jsou na nich psi s typickými znaky špice: špičatým čenichem, nad hřbet zatočeným ocasem, se vzpřímenýma ušima. Někteří autoři dokonce tvrdí, že už kosterní nálezy psa bažinného z paleolitu vykazují typické znaky špicovitých psů. V Německu a vůbec na území střední Evropy špicové podobní dnešním žili již ve středověku, nicméně s registrovaným chovem se začalo tak jako u většiny ostatních plemen až koncem 19. století.

Německý špic vlčí - Autor:Martin Smrček
 
Německý špic vlčí
Autor:   Martin Smrček
 

Popis: Pes různé velikosti s nápadně krásnou a bohatou srstí. Hlava středně velká, klínovitého, "liščího" tvaru. Malé, špičaté, vysoko nasazené uši, oči středně velké, mírně zešikmené. Tělo co možná nejkratší, čtvercové, s širokou zádí a klenutým hrudníkem. Končetiny středně dlouhé, rovné, s malými tlapkami. Ocas vysoko nasazený, nesený zatočený přes hřbet. Srst dlouhá, rovná, odstávající krycí srst, krátká a měkká podsada. Celé tělo kromě hlavy, uší, přední strany končetin a tlap je pokryto dlouhou a bohatou srstí. Kolem krku bohatý límec. Srst na ocase je rovněž nápadně dlouhá. Zbarvení: vlčí špic má barvu vlkošedou, velký špic může být černý, hnědý nebo bílý, střední, malý i trpasličí špic může být černý, hnědý, bílý, oranžový, šedý, jinobarevný.

Charakteristika: Velmi živý a pozorný pes s vrozenou nedůvěřivostí vůči cizím. Neujde mu sebemenší šramot, který ihned ohlašuje štěkotem. Nemá tulácké sklony ani příliš vyvinutý lovecký pud. To vše z něj činí jednoho z nejlepších hlídačů. Kromě toho je energický a inteligentní, snadno se vychovává a cvičí.

Využití: Po dlouhá staletí byl využíván především jako hlídač a průvodce člověka. Zároveň také byl a je dobrým společníkem.

Výskyt: Dnes jsou nejčastěji chováni špicové trpasličí a malí, kteří patří k nejpopulárnějším společenským plemenům. Zároveň se zvětšující se výškou obliba jednotlivých rázů klesá, takže kdysi vcelku běžný velký špic je dnes vzácný. Relativně častěji se setkáváme jen se špicem vlčím.

Zvláštní nároky: Špic není tím nejideálnějším psem do husté panelové zástavby, protože velmi rád a pronikavě štěká - i když dobře vedenou výchovou lze štěkot omezit na přijatelnou míru. Bohatá srst pochopitelně vyžaduje každodenní údržbu, zvláště v období línání.

Možná záměna: Všechna plemena, s nimiž je možno si německého špice splést, jsou vysloveně vzácná. Malého špice by bylo možno splést si s italským volpinem, který má mohutnější hlavu, kratší nos a větší oči a většinou je bílý. Podobný je také na celém světě velmi vzácný japonský špic, který je zhruba ve velikosti středního špice a měl by představovat zmenšenou verzi samojeda, včetně typického "úsměvu". Může být pouze bílý. Vlčí špic se podobá eurasierovi vlkošedé barvy, který však má méně srsti a je vyšší.

vlčí   ca 50-60cm
velký   46cm
střední   34cm
malý   26cm
trpasličí   20cm (ne méně než 18cm)